Už dlouho jsem přemýšlela, že si založím blog. Ještě dřív, než jsem otěhotněla. Ještě dřív, než jsem vůbec tušila, jak se mi změní život...
Již od malička jsem si psala povídky na téma, které mě zrovna trápilo. Snažila jsem se tak vyrovnat s různými vývojovými fázemi. Nepotřebovala jsem zpovědníka. Tím nejlepším duchovním byl papír a tužka. Osvobozující... jako bych vše znovu mezi řádky prožila a teprve poté se mohla hnout z místa, aniž by mě pod tíhou starostí ramena a hlava táhla k zemi. Ale to je na delší povídání. Třeba někdy v mojí povídce.
Nechci si tu ovšem vylívat srdíčko a bědovat. Když budu hodně neskromná, chtěla bych pomoct ať už třeba jen jediné ženě pochopit, že pocity, které zrovna prožívá po narození dítěte, které nedopadlo tak, jak si každá z nás přeje, tudíž přirozeně a za které se nejednou přistihne, že se stydí, jsou normální, přirozené a podle mě pro ni i dítě mnohdy žádoucí. Proto "Císařovic deník". Nejsem psycholog, nejsem lékař, jsem matka, která prožila totéž co Vy.

Srdce

17. února 2017 v 12:12 | císařovic
Buch buch... buch buch... Slyšíte tu pravidelnost, sílu a energii? Je inspirující.
Srdce. Orgán, bez kterého nemůžeme žít. Srdce jako nástroj vhánějící nám krev do žil. Máme-li jej nemocné, žití je bolestné. Jeho anatomie je složitá, tak jako naše schopnost mu porozumět. Odráží naše nejniternější pocity, životní radosti i zklamání. Je naším přítelem i nepřítelem. Když jsme šťastní, zamilovaní, veselí, když po něčem silně toužíme, srdce si s námi notuje, zesiluje náš prožitek euforie a pomáhá nám k lepším výsledkům a vytrvalosti. Ten pocit, kdy je jisté, že se vám srdce rozkočí štěstím a jeho tlukot je slyšitelný pouhým uchem, je jistě všem známý. Je naším společníkem ve chvílích radosti, nýbrž i smutku, jsme-li na pokraji svých sil a nevíme kudy kam. Nemůžeme ho uchopit a vyléčit, je ukryto hluboko, tam, kam padají a uchycují se naše slzy. Je dobře, že jej nelze ovlivnit, přetvořit, zahodit, vyměnit. Tvoří tak celek naší osobnosti. Ať jsme srdeční či máme srdce z kamene. Je živitelem orgánů. Je u samého zrodu i skonu. Je jedním z prvotních orgánů, který se utváří u dosud nenarozeného dítěte. A s posledním výdechem přestává naše srdce být. Jaký orgán může být tedy důležitější?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 17. února 2017 v 12:42 | Reagovat

No bez srdce bychom nebyli :)
Ale i ostatní orgány jsou určitě  důležitý

2 Eliss Eliss | Web | 17. února 2017 v 16:20 | Reagovat

Každá součást těla je důležitá a má své místo...

3 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 17. února 2017 v 21:30 | Reagovat

Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.
Jedná se sice o reklamu, ale alespoň jsem upřímný, říkám to narovinu a racionálně vysvětluji důvody, proč stojím o větší návštěvnost. Krom toho - za každou jednotlivou návštěvu na mém blogu se o jednu vteřinu zkrátí čas, zbývající do ztráty mého panictví! A to se vyplatí, zvláště jste-li filantropové!

4 womm womm | E-mail | Web | 18. února 2017 v 9:59 | Reagovat

Neboli by sme bez veľkého množstva orgánov. Srdce je podľa mňa preceňované :-P

5 cisarovic cisarovic | Středa v 21:51 | Reagovat

[1]: To bez pochyb :).

6 cisarovic cisarovic | Středa v 21:55 | Reagovat

[2]: Proto je taky tělo tak dokonale fungující schránka..

7 cisarovic cisarovic | Středa v 22:11 | Reagovat

[4]: To by jsme jistě nebyli :). V jakém smyslu si myslíš, womm, že je srdce přeceňované ;)?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama